Osobní skóre aneb velký,všudypřítomný technologický bratr

Tohle tema  napadlo leckoho urcite  uz  nekdy pred 20 lety, kdy se stalo zrejme - v souvislosti s lavinovitym sirenim mobilu - ze  veci o kterych pise clanek nize  jsou  nejen realizovatelne,  ale budou v brzke dobe i realizovany. Tehda mi takovahle moznost  pripadala jako velky pokrok. Predstava, ze jste neustale hlidan ruznymi cidly umistenymi v autech, mobilech - a nakonec i v mnoha  vecech denni potreby, ba dokonce cidly zabudovanymi primo v  lidech  do te miry, ze  uz nemuzete udelat skoro vubec  nic, co by bylo a zustalo Vasim ryze  soukromym aktem. Nemuzete si uz dovolit - napriklad -  nekoho zavrazdit, jeho mrtvolu autem zavezt  do vzdaleneho lesa a tam v noci tajne zakopat  nebot vsechny tyhle vase  cesty, ba i akty  budou velkym bratrem prubezne evidovany a zanedlouho pote, co osoba vami zavrazdena zacne byt svymi bliznimi postradana -  nebude problem Vasi roli v cele kauze na zaklade velkeho mnozstvi zaznamu v patricnych  technickych mediich zrekonstruovat. Coz o to,  t o h l e t o   by mi jeste  prislo OK,  ba jako velky pokrok  kriminalistiky smerem k bezpecnosti a spravedlnosti.  Jenze - ony existuji i (mnohem)  mensi prohresky...  nez je  ten vyse zmineny... a kterych byste se treba nechteli uplne vzdat... a tahle  predstava, ze velky bratr ma zaznamenan skutecne KAZDY  Vas pohyb a akt  mi pak uz taky zacina pripadat  omezujici, ba primo nesnesitelna. Tady nize je to vyliceno docela sugestivne na prikladu z pred par desetiletimi snad  jeste technicky  nejzaostalejsi  zeme sveta, plne pousti, vysokych nehostinnych hor a starobylych zvyku z dob pred nejmene  2 tisici lety :  cinskeho  Sin Tiangu alias (rusky nazev te oblasti,  kdysi ji procestoval a "objevil pro Zapad" slavný cestovatel Převalskij) Vychodniho Turkestanu:

Celá Čína v poslední době žije zaváděním takzvaného osobního skóre – všechno, co děláš, od práce přes dopravní přestupky až po chování na internetu se ti zapisuje do osobní karty a podle toho se ti různě přiznávají nebo upírají práva. Kdo má špatné skóre, nemůže třeba cestovat letadlem a tak. A v Sin-ťiangu se to úplně zvrhlo do absurdna... Mezi prohřešky patří třeba to, že nosíš hodinky na pravé ruce. To se tam z nějakého důvodu považuje za odboj proti systému. Stejně jako nošení plnovousu. Obojí stačí, aby člověk skončil v převýchovném táboře – těch je tam spousta, podle satelitních fotek jsou v nich zavřené stovky tisíc lidí. Oficiálně se tomu říká „chodit do školy“. Prakticky každá rodina někoho v takovém lágru má. Ne že by se tam umíralo, časem lidi zase pouštějí, ale člověka tam na několik měsíců strčí za nějakou takovou pitomost typu hodinek nebo plnovousu. Moderní technika je všude, právě díky ní mají úřady celou oblast pod kontrolou. V životě jsem si neuměl představit, že by něco takového mohlo existovat. Začíná to u všudypřítomných kamer. To samozřejmě není žádná novinka, kamery jsou všude, ale tady jde o množství. Na sto dvaceti kilometrech mezi hranicí a prvním městem byla kamerová brána na každém kilometru. Doslova na každém. Měřil jsem to na počitadle na palubní desce.  Směrem do vnitrozemí to pak trochu zřídne, ale nad pět kilometrů ten interval nejde nikde. A pozor, nejen na hlavní silnici – rámy s kamerami byly i na odbočkách na polní cesty. Kamery na silnicích pochopitelně neslouží jen k identifikaci aut a řidičů, zároveň měří i rychlost. Číňané před nimi dost hystericky zpomalují, protože každý kilometr navíc znamená záznam do osobní karty, a tudíž průšvih. V noci ty kamery každé auto fotí – s bleskem. Což je podle mě vysloveně psychologická záležitost – technika pro noční vidění rozhodně není nic nedosažitelného. Ale oni ti raději prásknou bleskem do oka. Když se to děje každou čtvrthodinu, nepřeješ si nic jiného než už být konečně pryč