20180508/9

9. kvetna. Aktualni zaber  na Prahu. Pred 74 lety (ale i pred 100 lety,  akorat budovy magistratu Prahy2 nalevo a ten bily cinzak uprostred zaberu jsou zrejme prvorepublikove) 9. kvetna vypadal tenhleten konkretni pohled uz vicemene totozne. Vegetace byla trochu opozdena proti letosku, teploty ale vyssi (po studenem zacatku kvetna uhodily tenkrat rekordne vysoke teploty pro prvni pulku kvetna). Mene aut, mozna na namesti jeste i nejaky ten tank... Vzadu v ulicich vedoucich z Vaclavaku mozna tu a tam odpoledne i  nejaky ten  horici esesak na lucerne -  ale  jnak vcelku opet jiz  klid a mir. Srdce Evropy - mesta Praha/Prag ale i  vetsiny uzemi Protektoratu  se tento nejvetsi  svetovy konflikt vsech dob  dotkl jen v samem svem zaveru a relativne  nevyrazne,  bereme li to tedy ve srovnani  se sousednimi velkomesty Berlin, Dresden, Wien,  Budapest, Warschau,  Nuremberg ci Breslau (o te viz podrobnejsi zminku nize) ....

O vcerejsim pocasi viz nize. Nejprve ale vzpominka ke dni na generala Schornera ("Kdyz jsme tahli k Jaromeri") https://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Sch%C3%B6rner

Svoji přezdívku Krvavý Ferdinand získal díky svému tvrdému přístupu k nejbližším spolupracovníkům, důstojníkům a v podstatě všem vojákům. Nejvyšší i nižší důstojníci a mužstvo jím obecně pohrdalo zejména za brutální metody na svých podřízených a servilní postoj vůči nacistické špičce. Vrcholem jeho politiky, byl rozkaz z roku 1945,kdy měli být všichni vojáci nalezeni za linií fronty bez písemného potvrzení, na místě bez soudu na jeho zodpovědnost popraveni. Stejně tak měli být popraveni na místě všichni dezertéři a zbabělci ( die Feigheit ), kteří utekli z boje. Trest smrti byl nařízen také na každého vojáka bez rozdílu hodnosti, který byl zatčen v civilním oděvu. Během Opavsko-ostravské operace na konci dubna 1945 dokonce neváhal postřílet část svého velitelského štábu, která nedůvěřovala v jeho vítězství ani ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že Ostrava je definitivně ztracena a přístup na severní Moravu otevřen...Ke konci války působil na straně německé armády proti povstání v Praze a neváhal vydávat další bezohledná nařízení. Schörner dokonce doporučil jednotkám v Praze, které byly obklíčeny, aby bez váhání zneužili bezbranné obyvatele města a použili je jako ochranné živé štíty. Do posledních dnů války utvrzoval Hitlera a Goebbelse o své bezměrné oddanosti a víře v nacistické Německo... Byl zastánce a vykonavatel nejpřísnější vojenské disciplíny, která často popravovala vojáky i za ne zcela prokázané přestupky. Paradoxně samotný Schörner 8. května u Jaroměře dezertoval, opustil celou svoji armádu a odletěl letadlem do Rakouska. Zde byl však za deset dnů u Salzburgu spojeneckými vojsky identifikován v civilním oděvu, zatčen a předán Sovětům... Poté, co jej Američané rozpoznali a odhalili, byl Schörner deportován do SSSR, kde byl až po sedmi letech vazby v roce 1952 odsouzen k 25 letům vězení. Trest mu byl však později snížen na 12 let a v prosinci 1954 byl propuštěn na svobodu a poté převezen do NDR. Po návratu do vlasti mu byla nabídnuta funkce generálního inspektora lidové armády NDR. Tuto funkci však odmítl a v roce 1958 mu vláda východního Německa umožnila emigraci do Spolkové republiky Německa. Zde v západním Německu byl však znovu zatčen, uvězněn a obviněn z nezákonných poprav nejen německých vojáků, ale také dalších trestných činů. Byl odsouzen ke čtyřem a půl roku vězení. Propuštěn byl v roce 1963 a až do své smrti v roce 1973 žil v ústraní v Mnichově. Na konci šedesátých let poskytl rozsáhlý rozhovor italskému historikovi Mario Silvestrimu, ve kterém se soustředil spíše na svůj podíl na německo-rakouském vítězství v bitvě u Caporetta během první světové války, než na roli, kterou měl ve druhé světové válce. Když zemřel, byl posledním německým polním maršálem; žádný jiný voják od té doby nebyl do této hodnosti povýšen
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Koukal jsem ,zda nekde na webu nenajdu ukazky autentickeho  tisku z kvetna roku 1945 (mam tedy  doma pomerne obsahly fascikl vystrizku novin te doby i cele doby Protektoratu a let 1938/39 ktere mi pred nekolika lety venoval kolega z numericke matematiky pri stehovani jejich rodinneho archivu - ale nemam dnes cas a chut z toho neco scanovat ci prepisovat) na prvni pokus jsem objevil jen  Lidovky z 4. dubna 1945. I ty stoji za kratke podivani se, on ten pohled tehdejsiho tisku na prostory vychodne (viz treba ten uvodnik Touha po Asii) od nas byl vlastne podobny az totozny, jako dnes

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pohledy do Navarova a Korenova v (pred)svatecni den 8.kvetna 2019: Nejprve Navarov. Pred 74 lety to byl posledni den, kdy kilometr a pul odtud na sever jeste  fungovala (po mnichovske dohode zrizena)  pohranicni stanice Drzkov  mezi Risi a Protektoratem. Zrusili ji, uz jen jako zastavku Drzkov (kde  v pozdejsich letech  -jezdil jsem na konci 60. let timto  vlakem do skoly v Tanvalde - uz skoro nikdo nenastupoval  ani nevystupoval)  po roce 1970. Dnes uz ty stezky nahoru prudkou strani do Drzkova (at jiz od zastavky Drzkov nebo od zastavky - kdysi  dokonce nadrazi  :) Navarov) obe vicemene pohltil les  

Korenov. Tady byla pred 74 lety jeste Rise na obou stranach reky, pricemz levy breh byl rissky/prusky (po roce 1945 docasne polsky) od doby, kdy jej  Marie Terezie prohrala ve valce s Pruskem  az do roku 1961, kdy doslo k vymenam  uzemi mezi CSSR  a PLR a pote k obnoveni
zeleznice "zubacky" z Tanvaldu do Harrachova

Jeste k te mistni zeleznici v Korenove nahore na strani. Mezi roky 1939 a 1944 fungoval i primy rychlik  z Polubneho - Korenova/Polaun - Wurzelsdorf   do Breslau s primymi vagony do Berlina. Ten uz od konce roku 1944 nejezdil, nebot "Mesto Hrdina" (tak by ho urcite nazvali pri jinem konci valky) bylo od zacatku unora  az do kapitulace 6. kvetna oblehano sovetskou armadou   https://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Breslau Pohled na vzdavajici se nemecke parlamentare dne 6.5. 1945 v Breslau

Zato ale mistni lokalka do  Schreiberhau a  Hirschbergu jezdila dle pravidelneho risskeho jizdniho radu az do 16. kvetna 1945 (mne tyhle mistni "nepodstatne"  detaily leckdy fascinuji, poznamka MZ)

Kratce k  pocasi techto dnu. Snehu je na hrebenech Krkonos stale hodne, viz tato dnesni humlneti fotka z Lucni boudy smerem k Bezesnezce

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V poslednich 5 - 25 letech  nestacim zirat - a zvyknout si - na to, jakym zpusobem podavaji media 

vyroci typu toho dnesniho. Takhle treba pise ultralevicacky  (co tenhle vyraz ale dnes vlastne znamena)  platek Britske listy 

No a o tomhle se  hlavni ceska (ceska!!!)  media snazi presvedcit ctenarstvo, ze to je  - v techto dnech -  to nejdulezitejsi, o cem nutno psat a cemu venovat hlavni titulky zprav

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Z wikipedie:

 V časných ranních hodinách 8. května začal mohutný útok na Prahu za použití tanků a pěchoty. Od rána hořela Staroměstská radnice, její novogotické křídlo muselo být po ukončení bojů strženo.^[9] Pokračovaly masakry českých civilistů. Ve městě se rozhořely prudké boje, při nichž obránci využívali s úspěchem ukořistěné pancéřové pěsti, jimiž zničili mnoho tanků a obrněných vozidel. Od dopoledních hodin probíhala jednání mezi ČNR a zástupci německé armády, jejímž výsledkem bylo, že v pozdních odpoledních hodinách byly zastaveny boje, jednotky Wehrmachtu podepsaly kapitulaci^[10] a byl jim umožněn volný odchod z Prahy. Prahu též na základě této dohody opustily správní, soudní, policejní a jiné okupační úřady, organizace a instituce i někteří němečtí civilisté. (Za tuto dohodu byl v roce 1949 odsouzen v inscenovaném procesu na doživotí velitel pražského povstání generál Karel Kutlvašr). Příslušníci jednotek Waffen SS se však této dohodě nepodřídili a pod velením SS-Gruppenführera Carla von Pücklera, který byl velitelem jednotek Waffen-SS na území protektorátu, pokračovali v boji.

Příjezd Rudé armády, poslední boje[editovat | editovat zdroj]

Maršál Koněv v Praze, foto: Karel Hájek

9. května 1945 v časných ranních hodinách vjely do Prahy první sovětské tanky 1. ukrajinského frontu maršála Koněva.^[9] Začaly střety mezi jednotkami Rudé armády a poslední částí německých vojsk, kterým se nepodařilo z Prahy uniknout, z nichž velkou část tvořily části 2. SS-Panzer Division „Das Reich“ a 44. Waffen-SS Panzergrenadier Division Wallenstein^[zdroj?]. Během dne byla Praha čištěna od německých fanatických odstřelovačů, kteří se zabarikádovali ve vyšších patrech budov či ve střechách a stříleli sovětské vojáky i české civilisty v ulicích. Všechny tyto krutosti, které se v uplynulých dnech v Praze odehrály, vyvrcholily na některých místech stejně krutou odplatou na německých vojácích i civilistech