20191110

Snimky - i  z online kamer - doplnim/proberu  pozdeji (z  tohoto archivu). Zabery dronem nad brodskou mlhou   (pozn. budu si muset  znovu a  velmi pozorne  precist navod k dronu, co delat kdyz dron ztrati v mlze kontrolu okoli a provadi  pak automatickou operaci  "return home"  nevyhovujicim,  ba  skoro sebevrazednym zpusobem :)   -  smer Krkonose, Cerna Studnice, Jested  a  opacnym smerem Kozakov s Hamstejnem

Tohle udelal google photos, je to moc pribarvene

Pouceni pro priste  pro lepsi fotky - dnes to bylo nic moc. Vyjit/vyjet  pokud mozno az nahoru k inversnimu rozhrani, aby pak od toho oblacneho "more"  byl  nahore z dronu dostatecny odstup resp. najit  take misto s dostatecne zajimavym popredim vystupujicim z mlhy. Proletavat  dronem tlustou vrstvu mlhy se  bez nalezite opatrnosti silne nedoporucuje :) Pridam  jeste dnesni   protipohledy  resp. pohledy  na  vyssi polohy zblizka z online kamer  hydronetu 

Pohled na teploty 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zajimavy rozhovor https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Dnes-by-se-Vaclav-Havel-tesil-ucte-mezi-nejsirsimi-vrstvami-ale-o-to-se-sam-pripravil-Profesor-Budil-osvetluje-klicovy-historicky-moment-602466 s vyroky, ktere dnes mnoho lidi jeste  naprosto nedokaze (nejen) stravit (ale i vyslechnout bez emoci :)  ale ktere mi prijdou vystizne a pravdive- byt samozrejme velmi provokativni:

Václav Klaus starší nebyl oceněn primárně za privatizaci, ale za celoživotní přínos českému politickému životu. Václav Klaus se bezpochyby, jako každý politik, vícekrát mýlil a některými osobnostními rysy si zbytečně odcizil řadu potenciálních stoupenců. Jsem nicméně přesvědčen, že jde o nejvýraznějšího českého státníka po roce 1989. Mediální ostrakismus, jemuž je vystaven, si nezaslouží. Pamatuji si, jak v prvních měsících roku 1990 bylo zřejmé, že lidé bezprostředně obklopující Václava Havla zcela postrádají vizi dalšího společenského vývoje. Jeden francouzský diplomat mi tehdy s lehkým úsměškem řekl: „U vás se vlastně vůbec nic nezměnilo.“ V této době vystoupil Václav Klaus se svou představou standardní demokracie založené na soupeření politických stran.  

...

Edward Gibbon kdysi napsal, že pád Říše římské představuje jeden z nejpozoruhodnějších a nejzáhadnějších úkazů dějin. Troufám si říci, že něco podobného platí i o kolapsu sovětského impéria. Jak ukazují příklady Číny či Vietnamu na straně jedné a Severní Koreje a Kuby na straně druhé, zánik komunistické hegemonie nebyl historicky neodvratitelný... Aktivity polské Solidarity či mnohem méně vlivné Charty 77 a jiných disidentských skupin neměly, při vší úctě, na zhroucení komunismu podstatnější vliv. Většina jejich členů byla dramatickými událostmi stejně zaskočena jako představitelé komunistických stran... Sovětský svaz mohl studenou válku vyhrát. Stačilo přetrvat dalších deset či patnáct let do počátku jednadvacátého století, kdy se Západ sám dostal do fáze dlouhodobé ekonomické a intelektuální stagnace. Pro většinu Evropanů by dnes osvícenější forma komunismu představovala pravděpodobně přijatelnější alternativu vůči expanzi politického islámu nebo diktatuře ideologických neziskových organizací ztělesňujících agresivnější mutaci revolučního radikalismu... „Kde udělali soudruzi chybu“, která je připravila o možné vítězství v historické konfrontaci se Západem? Tak rozdílní autoři jako Mark Almond nebo Georgi Derluguian přičítají hlavní odpovědnost za kolaps Sovětského svazu intelektuálním a osobnostním rysům Michaila Gorbačova, který se nechal vnitřně zkorumpovat svým kultem panujícím v západním levicovém prostředí a rezignoval na osvědčené mocenské nástroje nutné pro udržení politické moci. Tím neutralizoval tři institucionální pilíře sovětského totalitarismu: komunistickou stranu, ústřední ministerstva a tajnou policii. Chtěl se stát hrdinou západní „nové levice“, a skončil jako hrobař Sovětského svazu. To byla chyba, kterou by cynický pragmatik Teng Siao-pching, strůjce „čínského zázraku“, nikdy neučinil. Jak napsal Mark Almond, západní političtí vůdci Gorbačova „chválili a vyzdvihovali, což způsobilo, že Gorbačov začal věřit vlastní propagandě – omyl, kterého se jeho předchůdci – tak často odmítaní coby senilní, nadhodnocení burani – nikdy nedopustili. Poté, co generace tupých aparátčíků bezpečně dovedla Sovětský svaz ke statusu supervelmoci, byl to oduševnělý Gorbačov, kdo strhnul volant a namířil přímo do skály.“