Jak dobýt Krym - Foreign Affairs

 Clanek byvaleho (2018 -2020) ministra obrany Ukrajiny Andreje Zahradnika (Zagorodnyuk) v prestiznim americkem casopise  Foreign Affairs.  Na otazku - jak ma Rusko reagovat na takoveto rozpolozeni mysli soucasnych  ukrajinskych elit - necht si kazdy odpovi sam. Nemam takovy pocit svobody, abych se odvazil sem napsat svuj nazor, poznamka MZ. A jak to  presne bylo s tim "referendem" z roku 1991 kdy se  chaoticky, nerizene hroutil Sovetsky svaz ja hledat ted nebudu, podobnych demagogickych lzi, polopravd a vynechavek  jinych dulezitych, ale pisateli  nepohodlnych  skutecnosti  je v tom clanku vice a bylo by  ztratou casu na ne  podrobneji  reagovat 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pro Ukrajince byl rok 2022 rokem tragédií i historických úspěchů. Rusko napadlo Ukrajinu v únoru s téměř 190 000 vojáky, způsobilo nevýslovnou zkázu a zabilo desítky tisíc lidí. Ale během několika 

týdnů se ukrajinské armádě podařilo zastavit ofenzívu. Pak to začalo Rusy tlačit zpět. Od srpna ukrajinské jednotky dobyly zpět více než polovinu území, které Rusko zabralo, čímž 

se zvrátily naděje Moskvy na úspěch. Aby se ruský prezident Vladimir Putin pokusil demonstrovat nějaké zisky, prohlásil, že koncem září anektoval čtyři ukrajinské provincie – Doněck, Cherson, 

Luhansk a Záporoží. Ale bylo to k ničemu. Rusko nemělo plnou kontrolu nad žádnou z provincií, když Putin učinil své prohlášení, a jeho síly od té doby ztratily ještě více půdy.


Přesto Rusko stále ovládá jednu ukrajinskou provincii: Krym. V roce 2014 se Rusko zmocnilo poloostrova v pozoruhodném porušení mezinárodního práva . Putin aktivně využívá příběh , který 

tvrdí, že převod Krymu na Ukrajinu, který provedl Sovětský svaz v roce 1954, byl „chybný“. Putin věří, že obsazením poloostrova napravil to, co nazval „chybou“, a zlepšil mezinárodní 

pozici Ruska a vrátil své zemi status velmoci.


Ale tyto předpoklady jsou falešné. Krym má bohatou a jedinečnou historii; od nepaměti není součástí Ruska. Stalo se právoplatnou součástí nezávislé Ukrajiny po celostátním referendu 

v roce 1991, ve kterém Ukrajinci – včetně většiny obyvatel Krymu – hlasovali pro nezávislost na Sovětském svazu. Je snadné pochopit, proč Krymci chtěli odejít. Sovětský svaz byl totalitní stát, zatímco Ukrajina byla na cestě k tomu, aby se stala pluralitní demokracií. Současná vláda Moskvy oživila mnoho diktátorských praktik Sovětského svazu na Krymu, včetně utlačování menšin a vystavování občanů státním médiím, které šíří propagandu. Moskva proměnila oblast v obří, hrozivou posádku, kterou pak využila k invazi na Ukrajinu. Dokud zůstane poloostrov v rukou Kremlu, Ukrajina – a Ukrajinci – se nemohou zbavit ruské agrese.


Západní státy jsou jednotné ve svém přesvědčení, že anexe Krymu v roce 2014 byla a je nepřijatelná. Ale Spojené státy a jejich partneři váhavě schvalují jakékoli plány, které by 

vrátily Krym Ukrajině. Mnoho západních politiků naznačilo, že Kyjev nemůže uspět ve vojenské kampani pro provincii. Například v listopadu Mark Milley, předseda Sboru náčelníků štábů USA, řekl, že 

šance Ukrajiny na vyhození Rusů z Krymu nejsou „vysoké“. Jiní analytici se domnívají, že reintegrace Krymů do Ukrajiny se může ukázat jako příliš ošemetná nebo že útok na Krym by vyvolal jadernou odvetu. Lepší, navrhují, aby Ukrajina nebojovala o poloostrov. Někteří dokonce říkají, že by to Kyjev měl nabídnout výměnou za mír.


Obavy Západu nejsou zcela neopodstatněné. Rusko mělo osm let na to, aby pohltilo Krym a vybudovalo na poloostrově významnou vojenskou přítomnost. Krym má také nejméně 700 000 ruských obyvatel, kteří se 

sem přistěhovali po roce 2014 (z 2,4 milionu obyvatel), což je skutečnost, která zkomplikuje jakékoli reintegrační úsilí. Svět nikdy nemůže vyloučit možnost, že Rusko použije jaderné zbraně , zvláště 

když je řízeno Putinem. To vše jsou dobré důvody, proč by Ukrajina měla být opatrná při osvobozování Krymu.


Pro Ukrajinu to ale nejsou důvody k úplnému opuštění poloostrova. A existuje spousta důvodů, proč musí být Krym vrácen. Například ruská vojenská stopa je vlastně důvodem k boji o Krym, protože 

bitva o toto území by vážně zhoršila schopnost Ruska vést válku a terorizovat Ukrajinu a další státy. Další obavy o schopnost Ukrajiny znovu dobýt poloostrov a jaderné útoky jsou přinejmenším 

poněkud přehnané. Po po sobě jdoucích měsících úspěchů na bojišti je jasné, že Ukrajina má kapacitu na osvobození Krymu. Přestože někteří Krymští chtějí zůstat součástí Ruska, mnohem více z 

nich by rádi uniklo z rukou Kremlu. A Putinovy ​​jaderné hrozby jsou pravděpodobně jen výbuchem. Koneckonců dříve v konfliktu slíbil použití jaderných zbraní, jen aby ustoupil.


KRYM JE UKRAJINA

Jedním z klíčových ruských narativů, prosazovaných Moskvou po celá desetiletí a opakovaných mnoha mezinárodními pozorovateli, je, že Krym má zvláštní historické spojení s Ruskem. Je pravda, že 

Sevastopol byl dlouhou dobu ruskou námořní základnou a že jeho jižní pobřeží je domovem mnoha ruských šlechtických paláců z devatenáctého století. Většina obyvatel poloostrova mluví rusky. V důsledku 

toho Putin usoudil, že tím, že si vzal zpět Krym, napravil historickou chybu.


Dějiny Krymu jsou ale mnohem bohatší a rozmanitější, než naznačuje toto vyprávění. Poloostrov se stal součástí Ruska až poté, co jej země napadla, v roce 1783; v průběhu minulého tisíciletí 

mu vládlo několik říší. Krym má tisíce jedinečných památek bez spojení s Ruskem a je domovem mnoha etnických skupin. Ruská verze minulosti Krymu je čerstvá a její ospravedlnění pro okupaci

 spočívá na směšném předpokladu, že držení a lingvistika z minulosti dávají jednomu státu právo na sousedovu půdu. Spojené království ovládalo Irsko po staletí a pod londýnskou správou se 

angličtina stala nejrozšířenějším jazykem ostrova. To však neznamená, že by Spojené království bylo oprávněno se ho zmocnit.


Poctivé zhodnocení historie jasně ukazuje, že Krym by měl být součástí Ukrajiny, nikoli Ruska. Je právně uznáno a akceptováno jako ukrajinské území celým světem – do roku 2014 

včetně Ruska. Krymu vládne Kyjev 60 z posledních 70 let, a tak jej většina jeho obyvatel zná především jako ukrajinský poloostrov. Během té doby se region dostal z ekonomické 

deprese do solidní střední třídy, a to díky ukrajinským zásobám vody, energií a – po ukrajinské nezávislosti – boomu turistického ruchu. Putin může mít pravdu, že miliony Rusů 

mají k tomuto území afinitu, ale také miliony Ukrajinců – protože je buď navštívili, nebo tam žili. Existuje důvod, proč drtivá většina členů Valného shromáždění OSN ostře 

odsoudila anexi Krymu a považovala ji za neplatnou.



Krym není součástí Ruska od nepaměti.

Rusko nikdy nepovolí skutečné referendum o budoucnosti poloostrova, a tak není možné přesně vědět, jak se dnes sami Krymové cítí. Jeden průzkum, který v roce 2019 provedlo 

centrum Levada, ukázal, že většina obyvatel poloostrova si přeje, aby byl Krym součástí Ruska. Ale je těžké věřit jakýmkoli průzkumům prováděným v totalitním státě a Rusko 

kriminalizovalo odpor proti anexi Krymu. Dotazovaní Krymci se mohli bát přiznat, že by byli raději součástí Ukrajiny. A existuje mnoho důvodů si myslet, že svobodné a spravedlivé 

hlasování o statusu Krymu by dnes přineslo stejné výsledky jako to, které se konalo v roce 1991. Takové referendum by pro začátek muselo zahrnovat více než 100 000 obyvatel Krymu, které 

Rusko zastrašovalo a obtěžovalo. a dokonce je fyzicky napadali, dokud neopustili poloostrov. Mnoho z těchto lidí bylo nuceno prodat svůj majetek se ztrátou a opustit své podnikání. (Většina 

velkých ukrajinských společností a utilit na tomto území také ztratila svá aktiva.) Tito krymští emigranti by se téměř jistě rozhodli pro ukrajinskou vládu, což by prokyjevské frakci poskytlo s

olidní výchozí základnu. Mnoho zbývajících obyvatel poloostrova by také hlasovalo pro Ukrajinu, stejně jako někteří nově příchozí, kteří by raději žili v liberálním státě. Je známo, že obyvatelé 

Krymu si stěžují na to, jak Rusko zachází s životním prostředím poloostrova, a také na ekonomické narušení způsobené sankcemi. dává prokyjevské frakci pevnou výchozí základnu. Mnoho 

zbývajících obyvatel poloostrova by také hlasovalo pro Ukrajinu, stejně jako někteří nově příchozí, kteří by raději žili v liberálním státě. Je známo, že obyvatelé Krymu si stěžují 

na to, jak Rusko zachází s životním prostředím poloostrova, a také na ekonomické narušení způsobené sankcemi. dává prokyjevské frakci pevnou výchozí základnu. Mnoho zbývajících 

obyvatel poloostrova by také hlasovalo pro Ukrajinu, stejně jako někteří nově příchozí, kteří by raději žili v liberálním státě. Je známo, že obyvatelé Krymu si stěžují na to, jak 

Rusko zachází s životním prostředím poloostrova, a také na ekonomické narušení způsobené sankcemi.


Ukrajinské osvobození by se ukázalo být obzvláště oblíbené – a mělo by pro něj smysl – statisíce krymských Tatarů, skupinu, která byla Moskvou obzvláště pronásledována. Na rozdíl od 

Rusů obývají poloostrov již od raného středověku. Po staletí měli krymští Tataři dokonce svůj vlastní stát na pevnině. Krym je jejich jediná vlast. Ale pod sovětskou a ruskou vládou 

byli násilně pronásledováni. V roce 1944 byli například násilně deportováni, návrat jim byl umožněn až koncem 80. let, kdy se chystal rozpad Sovětského svazu. Za Putinovy ​​vlády byli 

znovu nuceni odejít. Těm, kteří zůstali, je často zakázáno pracovat, bezdůvodně zatčeni a zadrženi, aniž by byli obviněni z protiprávního jednání. Někteří byli uneseni. Některé jejich 

kulturní památky jsou rozebrány. 


BEZPEČNÉ, NEOMLOUVÁME SE

Ukrajina musí získat zpět Krym z důvodů, které přesahují spravedlnost. Rusko proměnilo Krym ve velkou vojenskou základnu, kterou využilo k zahájení své rozsáhlé invaze. Toto využití 

poloostrova je důvodem, proč Rusko zaznamenalo mnohem větší úspěch v bojích na jihu Ukrajiny než na jejím severu. Rusko nadále využívá Černomořskou flotilu umístěnou na Krymu 

a letecké základny poloostrova k provádění dronových a raketových útoků. Tato bojovnost jasně ukazuje, že Ukrajina nemůže být v bezpečí nebo nemůže obnovit svou ekonomiku, dokud 

Krym nebude mimo ruské ruce, a tak Kyjev nepřestane bojovat, dokud provincii znovu nezíská.


Ruská kontrola Krymu není jen bezpečnostním rizikem pro Ukrajinu. Držení Moskvy na poloostrově ohrožuje celý svět. Z Krymu Rusko šíří moc do Evropy i na Blízký východ, čímž 

ohrožuje bezpečnost mnoha dalších států. Obsazením poloostrova Rusko získalo autoritu jak v Černém moři, tak v Azovském moři, které nyní ruské jednotky zcela obklopují. Ovládnutí 

obou vodních ploch je Putinovým cílem už léta: obě moře jsou masivní přepravní trasou pro všechny druhy produktů na euroasijském kontinentu. Okupací Krymu může Rusko kontrolovat 

přístup k mnoha mořským přístavům a průchodům, což mu dává moc nad obrovskými dodávkami mnoha komodit, včetně uhlí, železné rudy, různých průmyslových produktů a obilí z Ukrajiny. 

(Ukrajinské přístavy Berdyansk a Mariupol ztratily většinu své dopravy poté, co Rusko v roce 2018 začalo omezovat přístup do Azovského moře.)


Chcete-li pochopit, proč je ruská moc nad poloostrovem tak nebezpečná pro zbytek světa, zvažte pokračující krizi potravinové bezpečnosti – která byla vyvolána ruskou invazí. Bez 

Krymu by Rusko nemohlo ohrozit lodní dopravu v Černém a Azovském moři, protože naprostá většina těchto námořních cest spadá mimo výlučnou ekonomickou zónu Ruska. Moskva by 

rozhodně nemohla využívat ukrajinské výsostné vody a přístavy k projektování moci. Ale obsazením Krymu Rusko ovládlo tato moře a jejich přístavy.


Okupace Krymu také dala Rusku větší kontrolu nad světovými dodávkami energie. Černé moře je domovem mnoha zdrojů, včetně významných ložisek zemního plynu, která byla 

Ukrajina kdysi připravena využít. Ve skutečnosti těsně předtím, než Rusko začalo okupovat Krym, Exxon Mobil podepsal s Kyjevem memorandum o vrtech za 6 miliard dolarů 

v mořských ložiscích zemního plynu – jedné z mnoha společností spolupracujících s Ukrajinou na přístupu k těmto aktivům. Kdyby projekty prošly, evropská energetická 

mapa by se navždy změnila a kontinent by se snadněji mohl odstavit od ruské energie. Když ale Moskva v roce 2014 vyslala vojáky na Krym, všechny společnosti své projekty 

zrušily. Dokud zůstane provincie a další oblasti Černého moře v rukou Ruska, obchod se nevrátí.


SLOVA A ČINY

Jak by tedy Ukrajina osvobodila Krym? V ideálním případě by to bylo provedeno prostřednictvím diplomacie. Putin nikdy neuvažuje o pokojném rozloučení s poloostrovem, ale 

pokud bude vyhozen z úřadu, jeho nástupci mohou mít jiný kalkul. Zdědí přísně sankcionovanou zemi s dramaticky oslabenou armádou. Stále budou bojovat s talentovanějšími 

ozbrojenými silami Ukrajiny – a proto budou zírat na další porážky. Konečně budou čelit mezinárodnímu soudnímu sporu iniciovanému Ukrajinou, který požaduje odškodné 

ve výši stovek miliard dolarů. Moskva pravděpodobně u soudu prohraje a západní státy donutí vládu zaplatit pouhým převodem zmrazených ruských aktiv do Kyjeva. Tváří 

v tvář takové situaci,


Ukrajina ale nemůže počítat se změnou vedení v Rusku. Nemůže se také spoléhat na to, že příští vůdci Ruska budou připraveni na mír. Kyjev si tedy musí ponechat 

vojenskou možnost a musí se začít připravovat na vítězství v takovém boji.


Ačkoli by znovudobýt Krym nebylo snadné, Ukrajina na to má schopnosti – což Západ začíná uznávat. Podle NBC News v prosinci úředník Bidenovy administrativy řekl 

Kongresu, že Kyjevu se podaří poloostrov osvobodit. Ben Hodges, bývalý velící generál US Army Europe, řekl, že Ukrajina má šanci osvobodit Krym do konce letošního léta.



Nejnáročnější částí kampaně na Krymu nemusí být oklamání Ruska.

Tyto projekce mají vojenské opodstatnění. V době, kdy budou ukrajinské síly připraveny k pohybu na poloostrově, bude většina ruských kapacit vážně poškozena. Přeživší 

ruští vojáci budou vyčerpáni a zásoby přesných střel v zemi budou vyčerpány. Jeho námořní základny, letecké základny a zásobovací trasy na Krym budou poškozeny ukrajinskými 

útoky. Vzhledem k tomu , že Krym je spojen s euroasijským kontinentem pouze úzkou, zranitelnou šíjí a mostem, jakmile ukrajinské jednotky vstoupí do regionu, zbývající 

ruské síly budou uvězněny, takže ruská vojenská místa budou vůči ukrajinským úderům ještě zranitelnější.A přes všechen svůj význam je Krymský poloostrov nakonec jen pevninou: 

něco, co se ukrajinské armádě velmi úspěšně podařilo získat zpět.


Samozřejmě, že Ukrajina bude muset zvážit možnosti Černomořské flotily , a.s základní kámen ruské vojenské přítomnosti na Krymu. Je to síla, pro kterou Ukrajina 

nemá skutečný ekvivalent. Ale ačkoli se malé ukrajinské námořnictvo nevyrovná ruskému, Černomořská flotila není překážkou, jak by se mohlo zdát. Flotila má útočnou 

kapacitu zhruba 20 starých lodí, z nichž všechny jsou tak zranitelné vůči úderům, že je Rusko ukrylo daleko od ukrajinského pobřeží. Ukrajina ale stále může 

získat a vyrobit dostatek bezpilotních vozidel a raketových systémů, aby je zničila. A flotila je díky ukrajinským útokům menší, než byla na začátku války. Ukrajině 

se například podařilo potopit vlajkovou loď flotily. Ukrajinci nebudou mít v nadcházejících měsících problémy s dalším odštěpováním ruského námořnictva, alespoň 

do bodu, kdy je námořnictvo nedokáže účinně zastavit. Ukrajina, koneckonců, má dobré výsledky v obcházení Černomořské flotily. Pokud by ruské námořnictvo nedokázalo bránit 

černomořský hadí ostrov, který má rozlohu menší než 0,1 čtvereční míle, je těžké si představit, jak by zastavilo Ukrajinu v překročení šíje.


Nakonec nejnáročnější částí kampaně za Krym nemusí být oklamání Ruska. Mohlo by to být vítězství nad místními, kteří podporují Moskvu. Přes všechna zneužívání 

Kremlu,Krym je domovem mnohem více Putinových příznivců než v jiných částech Ukrajiny, zejména vzhledem k tomu, že obyvatelstvo zažilo příliv ruských obyvatel 

a zažilo roky nepřetržité ruské propagandy. Pro Kyjev by bylo nebezpečné předpokládat, že ukrajinská armáda tam bude vítána stejně jako v Chersonu. Ukrajina 

bude muset důkladně prozkoumat, jaké politiky by měla přijmout, a to i s ohledem na finance, bankovnictví a vymáhání práva. Musí také přijít na to, jak 

zajistit restituci mnoha Krymčanům, které ruská vláda připravila o práci a majetek. Bude muset přepracovat státní služby poloostrova – zejména pokud 

jde o vzdělávání, které se léta vede podle ruských osnov založených na propagandě. kriticky,



Západ sice jednotně a oprávněně odsoudil ruskou anexi Krymu, ale fakticky akceptoval akt Moskvy. Jedinou hmatatelnou reakcí, kterou mohly Spojené státy 

a Evropa vyvolat, byl režim sankcí s nesčetnými mezerami, které umožnily ruské ekonomice pokračovat v růstu. Dokonce i sankční státy pokračovaly v rozšiřování 

svých obchodních vazeb s Moskvou, včetně zvýšení své závislosti na ruském vývozu energie.


Není proto divu, že se Kreml cítil povzbuzen k invazi do zbytku Ukrajiny. Rusko je odhodláno zabrat půdu a rozšířit svou sféru vlivu, aby mohlo obnovit své 

impérium. Když Moskva vycítí slabost, skočí. To je důvod, proč Kyjev nemůže vyjednat Krym za mír, jak navrhovali někteří západní analytici. To by dále 

odměnilo a podněcovalo Putinovu agresi. Navíc by taková dohoda nebyla účinná. Dokud bude Putin řídit ruskou vládu, Kreml se nikdy nespokojí s mírovou 

dohodou, ve které se Ukrajina „jen“ vzdá Krymu. Chce a bude bojovat o víc. Pokud by Západ projevil nerozhodnost nebo váhání při podpoře ukrajinských 

cílů na Krymu, Rusko se pokusí vytěžit z váhání tím, že bude pracovat na rozbití států podporujících Kyjev.


V důsledku toho musí Kyjev a jeho spojenci pokračovat a bojovat, dokud se mu nepodaří přimět Moskvu předat Krym prostřednictvím vyjednávání, nebo 

dokud Ukrajina násilně nevytrhne poloostrov z moskevského sevření. To je jediný způsob, jak způsobit takovou velkou porážku, jakou musí Rusko zažít, pokud 

se má vzdát svých imperiálních ambicí a začít dodržovat mezinárodní normy a zákony. Spojené státy a Evropa by měly pochopit, že i ony budou mít prospěch 

z úplného ukrajinského vítězství. Mohlo by to znamenat trvalý konec ruské agrese a vdechnout nový život liberálnímu světovému řádu.


Osvobození Krymu by také vytvořilo důležitý historický precedens pro širší svět. Pokud Ukrajina nezíská zpět Krym – pokud Rusku projde anexe – ostatní 

státy budou pravděpodobněji vést dobyvačné války. Přesunou se, aby obsadili území svého souseda, s odůvodněním, že mohou uniknout určitým druhům záborů 

půdy. Vítězství na Krymu je tedy zásadní pro předcházení budoucím konfliktům a zmaření návratu k dobývání.


Čtete bezplatný článek.

Přihlaste se k odběru Foreign Affairs a získejte neomezený přístup.

Čtení nových článků bez plateb a století archivů


Nejčtenější články

Ruský odraz

Jak se Moskva částečně vzpamatovala ze svých vojenských neúspěchů


Barry R. Posen

Případ obsazení Krymu

Proč Ukrajina může – a měla by – osvobodit provincii


Andriy Zagorodnyuk

Profily v Power

Svět podle Kissingera


Jessica T. Mathewsová

Nový průmyslový věk

Amerika by se měla opět stát výrobní velmocí


Ro Khanna


Doporučené články


Putinův poslední odpor

Slib a nebezpečí ruské porážky


Liana Fix a Michael Kimmage

Comments

Popular posts from this blog

Prazske jaro 2024

Bitva u Kurska

Černé moře