20200824-31

Rybnik Jezek s promenlivym osvetlenim

Ti dva mali kluci s kolem/kolobezkou jsou v tom snimku - vjeli  tam na me prani, maminka jim odmerila cas - jen naznaceni  :)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A (nejen) ja si uz myslel, ze tohle  je o Vystrcilovi . "Strc krk skrz krk" - to je popularni textovy retezec i v anglosaskem svete. Jako ukazka neceho - pro ne - naprosto nevyslovitelneho.  Strc/vystrc/strc/vystrc. Docela by mne zajimalo, jak se anglicky - a taky cinsky (tam to asi bude nejaky nazorny piktogram znazornujici vy-strceni, hadam :) napise "Vystrcil". Kdyz prijmeni  "Tichanovska" pisi nase pokrokova liberalni media jako "Cichanouska" apod.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

31.8. Lze  s takovymto textem delat  neco jineho, nez ho (lehce :) zesmesnovat?   https://www.novinky.cz/domaci/clanek/prehledne-jak-se-meni-pravidla-pro-noseni-rousek-40334877

Povinnost nosit roušku se nevztahuje na: 

• snoubence v průběhu sňatečného obřadu a další osoby tomuto obřadu přítomné a osoby činící prohlášení o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a další osoby tomuto prohlášení přítomné
• osoby po dobu nezbytně nutnou pro pořízení jejich portrétní fotografie, popř. fotografie novomanželů, včetně společné fotografie s členy domácnosti a dalšími blízkými osobami...

Jeste ke koronaviru. Zajimave cteni o poslednim (zatim) pripadu, kdy se podarilo zabranit vzplanuti epidemie - pravych nestovic - v SSSR pred 50 lety   https://vlkovobloguje.wordpress.com/2020/08/29/nestovice-nikdy-vice-5-dil/ https://vlkovobloguje.wordpress.com/2020/08/30/nestovice-nikdy-vice-6-dil/   o sovetskem programu biologickych zbrani, o Aralskem jezere  atd. V pripade vyschnuti Aralu slo/jde  pritom o daleko vetsi ekologickou katastrofu nez v Cernobylu  -  co se ucinku na krajinu a vegetaci tyce. Snimky  z portalu mapy.cz okoli tajneho, dnes zanikleho  mesta  Kantubek (stranka  existuje i ve strucne  anglicke versi)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

31. srpna. Ochladilo se

Vzpominka na  koncici suche leto pred 2 roky v prurve Jizery pod Semily, listi  na stromech tehda  31.8. 2018 uz docela zezloutlo

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sklizeň Zemanova patolízalství. Politici reagují na čínské výhrůžky 

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/tchaj-wan-vystrcil-cesta-cia-ministr-zahranici-wang-vyhrozovani-velvyslanec-petricek.A200831_095548_domaci_brzy    https://www.lidove-pisnicky.cz/p/vysoko-som-vyskocil/622  ;)  Zajimalo by mne, co si o tomhle  nasem neohrozenem hrdinovi  a statnikovi  - uciteli gymnazia kdesi na Vysocine -  ktery  nemysli na "grose" - pomysli napr. clenove ceskych hudebnich souboru. Miliardova Cina bude ted uz jen pro Videnske ci Berlinske  filharmoniky, zatimco Cesti filharmonikove vezmou trvale zavdek 70 krat mene lidnatym, zato "spratelenym" Tchajvanem?
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
31. srpna. Hrdina nasi doby aneb "Wir schaffen das" po peti letech. Kopiruji sem vetsi cast (placeny obsah) clanku https://denikn.cz/425446/ja-jsem-to-zvladl-rika-uprchlik-jehoz-slavne-selfie-s-merkelovou-zmenilo-zivot-kanclerce-i-jemu/?ref=tit1 

Na první pohled bylo vidět, že se něco děje. Uprchlický tábor ve Špandavě u Berlína je 10. září 2015 jiný, uklizenější, čistší a taky rušnější než obvykle.  „Ze dne na den se tábor změnil. Měli jsme třeba nápoje a také sladkosti zdarma na každém stole. I teplá polévka byla,“ vzpomíná na tento den tehdy osmnáctiletý syrský uprchlík Anas Modamani, který v táboře čekal na vyřízení žádosti o azyl. Před branou tábora viděl černé limuzíny, policisty a mnoho mužů v oblecích, s kravatou a vysílačkou v jednom uchu. S pomocí několika německých slovíček, která zatím ovládal, se zeptal zaměstnance ostrahy, kdo to sem vlastně přijel. „Nechtěl mi nic říct, asi to bylo stále tajné,“ vzpomíná Asan v rozhovoru pro Deník N. Brzy se mezi uprchlíky šeptandou rozšířila zpráva, že se tu za chvíli objeví „šéfka Německa“.Do té doby Asan německou kancléřku Angelu Merkelovou neznal, ani její obličej. Na své cestě do cílové stanice „Almaniya“ četl zprávy hlavně ze Sýrie, kde poblíž Damašku zůstali jeho rodiče a čtyři sourozenci. „Bál jsem se o ně a sledoval zprávy o bojích.“

Asan není z chudé rodiny. Nebýt občanské války měl by v Sýrii dobrý život. Jenže po maturitě ho čekala služba v Assadově armádě, což jeho rodiče nechtěli dopustit. Uplatili úředníky, aby jejich syn dostal rychle pas, se kterým odletěl nejprve do Libanonu a odtud pak do Izmiru v Turecku. Na cestu mu dali 3000 eur. Zpočátku spal Asan v hotelích, ale peněz ubývalo a v Turecku prý pro něj žádná perspektiva nebyla.

„Nikdo nás tam nechtěl, práce pro nás taky nebyla a studovat jsme také nemohli.“ Ze zbývajících peněz zaplatil pašerákům, aby ho dostali do Řecka. Podařilo se to až na třetí pokus v nafukovacím člunu na řecký ostrov Kairos. „Pašeráci nám řekli, že až se bude blížit řecká hlídka, máme propíchnout člun, aby nás nevrátili zpátky do Turecka,“ vzpomíná na svou cestu dnes už třiadvacetiletý Asan. Sedíme v jedné pizzerii ve východním Berlíně, jeho novém domově. 

Před třemi lety se nastěhoval do svého vlastního bytu v jednom z místních paneláků. „Ještě nikdy jsem neměl vlastní byt. Je to úžasné.“ Poblíž je supermarket, kde pracuje jako pokladní. Mluví plynnou němčinou, udělal si certifikát C1, který mu otevřel cestu na vysokou školu. Teď je ve třetím semestru na berlínské vysoké škole, kde studuje hospodářskou komunikaci.

„Jenže na člunu někdo zazmatkoval a nožem ho prořezal ještě dřív, než nás objevili,“ vypráví Anas a vzpomíná, jak se v noci topili v černé vodě. Prý tam musel někdo zemřít. Na řecký břeh se nedostali všichni. „Občanská válka je dost zlá, ale tahle noc byla strašlivá. Mám ji stále v paměti.“ Dál pak pokračoval balkánskou cestou až do Berlína, spolu s dalšími desetitisíci uprchlíků...Když Anas putoval z Řecka přes Makedonii dále do Maďarska a Rakouska, měla kancléřka Angela Merkelová na stole úplně jinou agendu než uprchlíky... V červenci 2015 se stále hrálo o Řecko a jeho případný vyhazov z eurozóny. Hrozil její rozpad, eroze Evropské unie, oslabení měny. Bylo toho dost...Na summitu v Bruselu se Angele Merkelové po dlouhém nočním jednání podařilo tomuto scénáři zabránit. Po něm měla kancléřka naplánovaný odpočinek v jihotyrolském Suldenu, vesnici o čtyřech stech duší v téměř dvoutisícové výšce, kam Angela Merkelová se svým mužem Joachimem Sauerem jezdí na letní dovolenou rok co rok. Její tým v kancléřském úřadu ji už ale před dovolenou varoval, že Německo bude v dohledné době stát před dalším velkým problémem. Čísla z přijímacích uprchlických táborů na území spolkové republiky rostou a zprávy z jihovýchodní Evropy dávají tušit, že v následujících měsících budou narůstat ještě strměji. Pravicoví extremisté mobilizovali už od jara. V sasko-anhaltském Tröglitzu hořela v dubnu první ubytovna pro uprchlíky a incidentů přibývalo. V saském Heidenau se stoupenci krajní pravice střetli před uprchlickou ubytovnou s početně slabší policií.

Společnost se začínala v prvních náznacích postupně radikalizovat, útoků na uprchlíky přibývalo. Tehdejší spolkový prezident Joachim Gauck mluvil koncem srpna v této souvislosti o dvojím Německu, o jednom temném a druhém světlejším.   Na 31. srpna pozvala kancléřka německé i zahraniční novináře na letní tiskovou konferenci, kde jim byla hodinu a půl k dispozici. Dělá to tak každé léto, tento rok se s nimi chtěla potkat už v polovině července, ale kvůli jednání o Řecku tuto tiskovku odložila až na konec léta. Téma se za tu dobu změnilo. V úvodním prohlášení mluvila Angela Merkelová pouze o uprchlících.Mimo jiné zmínila nejnovější prognózy. Až 800 tisíc běženců má přijít v roce 2015 do Německa. Jak se později ukáže, toto číslo bude ten rok o sto tisíc vyšší. Připomněla ústavu garantující nedotknutelnost lidské důstojnosti i právo na politický azyl. 

„Německá důkladnost je super. Ale nyní je zapotřebí německá flexibilita.“ To bylo její hlavní poselství, které chtěla tento den se svým týmem vyslat do světa. Pokud německá správa nezareaguje pružně na příchod tolika uprchlíků a nezrychlí úřední procesy, mohl by se stát dostat do potíží. Německo stálo podle kancléřky před těžkým úkolem uprchlíky přijmout, ubytovat, zpracovat a vyhodnotit jejich žádosti o azyl... A pak řekla kancléřka větu, které si z přítomných novinářů v tu chvíli nikdo nevšiml. Až později se Angele Merkelové vrátí tato její slova jako bumerang. Nebyl to žádný spontánní výrok, který by jí uklouzl. I tento měla sepsaný v podkladech, ze kterých novinářům na tiskové konferenci předčítala. Angela Merkelová tato slova chtěla a také měla říct: „Německo je silná země. Motiv, se kterým musíme přistupovat k věcem, musí být následovný: ‚Už jsme toho zvládli tolik, zvládneme i to. My to zvládneme.‘“ Přitom nebyla první, kdo ji v tomto kontextu vyslovil. O deset dní dříve ji s ohledem na uprchlickou krizi řekl vicekancléř, spolkový ministr hospodářství a tehdejší šéf sociální demokracie Sigmar Gabriel: „Jsem si jistý, že to zvládneme.“  Ulpěla ale pevně na kancléřce. Jak později několikrát Merkelová zopakovala, chtěla tímto výrokem dodat občanům optimismus a důvěru v to, že je v silách Německa se s danou situací dobře vypořádat. Sebrat lidem obavy a povzbudit je. Jako politička v nejvyšší funkci nesoucí odpovědnost za stát si nemohla dovolit šířit špatnou náladu...  S končícím létem jí její tým kladl na srdce, že by měla navštívit tábor, kde se uprchlíci registrují. Ukázat se tam, vyslat do německé společnosti signál, že existují i jiné obrázky než ty ze saského Heidenau, kde se uprchlíci bojí vycházet na ulici. Angela Merkelová měla výhrady, ale nechala se přemluvit. Bylo to rychlé rozhodnutí a volba padla právě na uprchlické zařízení ve Špandavě.

Anas Modamani neví, kdo je Angela Merkelová, a kancléřka zase nezná jeho. Jejich cesty se tohoto zářijového dopoledne zkříží. S dalekosáhlými důsledky pro oba. Jakmile kancléřka vstoupila do areálu uprchlického tábora, rázem se kolem ní shlukli zvědaví běženci, kteří se chtěli podívat na tu významnou návštěvu. V ruce drželi mobilní telefony, každý měl připravený svůj smartphone, i Anas měl ten svůj při sobě. Stejně jako ostatní si chtěl „šéfku Německa“ vyfotit. Ale bodyguardi ho ke kancléřce zpočátku nechtěli pustit. „Pak jim ale dala znamení, ať toho nechají, že je to v pořádku,“ vzpomíná Anas Modamani. V tu chvíli obklopili nejmocnější ženu Německa muži, kteří před nedávnem dorazili do spolkové republiky. Usmívali se a chtěli se s Angelou Merkelovou vyfotit. „Víte, to je něco neskutečného. U nás je Bashar Assad nedotknutelný. Jeho se lidé bojí a nikdo se k němu nesmí přiblížit. A tady v Německu jsem mohl přistoupit k Merkelové, položit jí ruku na rameno a udělat si selfie.“ A nejen jedno selfie, ale hned několik. Stejně jako pár dalších uprchlíků, kteří tohoto okamžiku využili

Přestože má dnes Anas Modamani nový mobil s větším displejem, selfie s kancléřkou má stále u sebe. Ukazuje fotku, která mu změnila život, a to nejen k dobrému. Hned druhý den se objevil článek s jeho fotkou i jeho jménem na stránkách britské BBC. Zájem o uprchlíka, který se fotí s kancléřkou, byl velký. „Poznal jsem díky tomu spoustu dobrých lidí,“ vzpomíná Anas, kterého se i díky této publicitě pak ujala hostitelská rodina. Jeho selfie se ale chopily také dezinformační weby. Brzy se na sociálních sítích začaly šířit fotomontáže s jeho tváří a zprávy o tom, že muž na fotce vedle Merkelové je terorista z Francie nebo že zapálil v Berlíně bezdomovce. „Skrýval jsem se doma a nevycházel,“ vzpomíná Anas, který dostával přes internet výhrůžné zprávy. „Stal jsem se na Facebooku terčem a lidé si mysleli, že jsem terorista.“ Později začal nosit přes obličej šálu, aby ho lidé nepoznali. I v berlínské arabské komunitě to neměl snadné. „Na berlínském náměstí Hermannplatz v Neuköllnu mě zastavovali tamější Arabové a říkali mi, že patřím do vězení a že jim dělám v Německu ostudu.“  Dezinformátoři měli v hledáčku pochopitelně kancléřku a její uprchlickou politiku, do které se strefovali a proti které chtěli poštvat veřejné mínění. Anas Modamani byl jen, jak se ve vojenském žargonu říká, „vedlejší ztráta“.

Mladý uprchlík se s pomocí německých přátel obrátil na soud a zažaloval americký koncern Facebook, na jehož sociální síti se dezinformace a zmanipulované fotky nadále šířily. Anas tento spor s americkým gigantem v roce 2017 prohrál. Soud ve Würzburgu rozhodl, že Facebook nemusí tyto falešné zprávy aktivně mazat. „Nelituju toho, že jsem do toho šel. Bylo pro mě důležité ozvat se,“ říká...  Selfie s uprchlíky změnilo politický život i samotné kancléřce. Fotka s Anasem Modamanim, stejně jako s několika dalšími uprchlíky, se šířila po sociálních sítích i mezi běženci. Nejen mezi těmi, kteří už byli v Německu, ale hlavně také mezi těmi, kteří se teprve na cestu do Evropy chystali. Anas fotku s kancléřkou dal hned na svůj facebookový profil. „Lidi mi pak psali: wow, to je úžasné. My chceme také do Evropy.“

Co kancléřka svou návštěvou a focením ve špandavském táboře neodhadla, byl dosah, který selfie mělo, a účinek, který vyvolalo. Nezapůsobilo totiž jenom na německou veřejnost, jak bylo plánováno, ale i na lidi, kteří toužili po lepším životě. V zemi, jejíž šéfka se takto chová k uprchlíkům, musí být, jak si mnozí mysleli, nepochybně dobře. Pro běžence se kancléřka stala „Mama Merkel“. Optimismus pozdního léta roku 2015 se definitivně rozplynul po výtržnostech o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, kdy mladí uprchlíci pod vlivem alkoholu kolem hlavního nádraží u místní katedrály sexuálně obtěžovali ženy a dívky. Z ujištění Angely Merkelové, že to „zvládneme“, se postupně stala otázka, zda to Německo skutečně zvládne, popřípadě rovnou jasná odpověď, že to Německo rozhodně nezvládne.

S každým dalším pokusem o atentát s islamistickým podtextem, s každou další bitkou v uprchlických ubytovnách bylo pro německou veřejnost těžší věřit tomu, co jim jejich kancléřka 31. srpna v Berlíně slibovala.

Její „wir schaffen das“, stejně jako kancléřčiny fotky s uprchlíky použili její političtí protihráči z pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD), kteří v zemských volbách slavili úspěchy a postupně obsadili židle v parlamentech všech spolkových zemí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Predpoved:  Zataženo až oblačno, na východě zpočátku polojasno. Místy, zejména na severozápadě, postupně na většině území Čech občasný déšť nebo přeháňky, na severozápadě srážky i vydatnější. V jihovýchodní polovině území odpoledne a večer místy bouřky, i velmi silné

30.8. Ranni a dopoledni zabery ze stanic

29.8. Kolik ma  pry v dalsich dnech naprset deste, porovname to se skutecnosti za par dni

Pohled na teploty 29. srpna vecer

Koupani v Jizere letos uz skoncilo, tady je  ale hezky stary zaber jezu na Male Skale nekdy pred  85 - 90 lety, vody tenkrat pres jez taky neteklo moc - ale zrejme byl ve vetsim  provozu, nez dnes, tamni  nahon vedle silnice. Nejspis  to bylo foceno na malo citlivou sklenenou desku, vsimneme si jak jsou osoby, ktere se pohybuji (a zcela jiste  bylo slunecne, teple pocasi) rozmazane

Pro kontrast  jeste kolorovany,  pry nemene stary, snimek z jezu v Dolankach nad Turnovem, tam naopak vetsina osob je k fotografovi otocena zady :)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poklidne nedelni rano, koukneme co je to za hlavni zpravu na nejctenejsim ceskem internetovem serveru. Je to tedy jiste namet k zamysleni - proc asi  zrovna tahle zprava pro ceske ctenare? OK, mozna jako obecna otazka o tom, jak ma fungovat policie v demokratickem state.  Reakce  ctenaru  Novinek ale proponenty prav cerne minority u nas, "chvilkare" a  ani podporovatele demonstraci a politickych stavek v sousednich zemich asi  prilis nepotesi... Ostatne si myslim, ze v dobe internetu je demokratictejsi vyjadrovat svou spokojenost ci nespokojenost se stavem politiky v dane zemi na svobodnem - pokud mozno - foru internetu, nez krikem excitovaneho az zfanatizovaneho davu na namestich. Jasne: dehonestovat a demonizovat,  svrhnout, zatknout a pripadne pak i popravit - treba i demokraticky zvolene - predstavitele vlady,  presidenta  apod. uz musi prijit udelat nevirtualne nejaci skutecni vzbourenci z masa a krve, pouhe klikani na internetu na tohle nestaci   ;)

Dívka organizovala setkání Black 
Lives Matter a přišel jí účet za práci policie 


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Extremisté v Malmö spálili korán, demonstranti pak házeli kameny na policii.  Poznamek se ze zrejmych duvodu spis zdrzim, za pozorne precteni - a zaujeti  jasneho nazoru - vsak jisteze oba ty clanky  uvedene nize velmi stoji . Pri pomeru 10: 1 by snad  jeste  obrana spolecnosti proti militantni a nebezpecne mensine byla mozna. Vypravejte ale  tohle blahobytne, "vyssi vrstve" te majority zijici v oddelenych, casem treba i opevnenych enklavach  - ze nejvice ohrozenou "minoritou" jsou dnes prave clenove dosavadni majority, kteri se  z nejruznejsich duvodu (nedostatek chladnokrevne  predvidavosti, citova ci zvykova vazba na prostredi dosavadniho domova  nebo proste jen nedostatek financi k prestehovani se - pryc z chatrajici vilky v Maticni ulici!)  octnou jako mensina v enklavach, kde ta nebezpecna a z naprosto nepochopitelnych duvodu - vyloucime li tedy blbost ci zly umysl politickych spicek spolecnosti - preferovana a chranena  mensina ziskava  postupne vetsinu a meni prislusne oblasti k obrazu svemu a k platnosti svych, treba zatim i nepsanych resp. psanych pouze  v bohosluzebnych knihach a  kazanich imamu (zminujeme li tedy  tu minoritu, ktera aspon  je gramotna  a ma i vlastni, v necem treba i vysokou kulturu, byt velmi nepratelsky vuci nam zamerenou) zakonu   https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/svedsko-nepokoje-malmo-extremiste-spalila-koran-protesty.A200829_111507_zahranicni_kha  (& typicka reakce  ctenare:  Spálit knihu je "extremismus", ale kamenovat policii je "demonstrace". Přestante si už dělat ze čtenářů legraci!)    https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/francie-obracena-kolonizace.A200827_141116_p_zahranici_wag
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A koukneme jeste na idnes, co nam to tam na  nedeli tamni vzdelani redaktori nadelili za "praemium". Denacifikace po nemecku? Ostatne, co se viny potomku za jejich rodice a prarodice (ale samozrejme hlavne v tom obracenem smeru: vina rodicu za spatne ciny jejich deti)  ja bych mel v tomto  nazory asi pomerne staromodni. (Co na takovou vec vlastne rika Stary zakon? ;)

Rano a dopoledne v Praze 

27.8. Zapad slunce nad rybnikem Jezek na Ceske Sibiri

Teploty vecer 27. srpna

27. srpna. Tohle  vetrne a spis zatazene pocasi je dobre na porovnavani teplot (a teplomeru :) v ruznych   mistech a ruznych vyskach. Teplota ted klesa zhruba o 1 stupen na 100 metru vysky a tak to ma pri "neinversnim" stavu atmosfery (konstantni potencialni teplota ve vyskach, ktere  sledujeme)  byt :) Jeste poznamka k vodnimu teplomeru v Brode: vzhledem k opet gradujicimu "intersuchu" poslednich tydnu a  stavu Q_355 (hnedy puntik)  vody na Jizere se nahon, kde teplotu vody Jizery merime promenil jiz pred vice, jak tydnem opet v rybnik se stojatou vodou (prozatim pomerne cistou a teplou, vhodnou i na koupani :) voda v Jizere bude sice taky jeste teplejsi nez "normalne" - tipuju tak kolem 15 stupnu ale jiz vyrazne chladnejsi nez nahon. Uvidime, az nekdy vyrazneji zaprsi na horach a do nahonu opet pusti ricni vodu... Na Jerabkovne asi jeste trochu pusobi zbytkove teplo zdi chalupy na ten severni teplomer a rozdily mezi Kamencem 690 m n m a Rejdicemi 800 m n m jsou aktualne  dany hlavne  mensi oblacnosti na Kamenci (pri odpolednim slunicku udaj z Rejdic pak prestane byt relevantni :)

Pet let od nemeckeho otevreni hranic pro "uprchliky". Mezi migraci   z Nemecka/do Nemecka pred 80 a vice lety a dnes je  ale  "jisty" rozdil... a pokud ho Nemci nevidi, ci jejich politikove, mela by to byt vylucne jejich  vec, ne nase   https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/migrace-proc-merkelova-otevrela-hranice.A200825_210905_p_politika_wag   to liceni udalosti pred 80 lety je ovsem sugestivni,  tuhle  knizku od S. Zweiga si urcite koupim, pamatuji si jeste dnes jakym dojmem na mne zapusobila jeho kniha  "Svedomi proti nasili" ktera vysla (jakymsi omylem cenzora) na zacatku "normalizace" 70. let   https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/petr-zantovsky-postoj-intelektuala-ve-valce/   Týden za týdnem, měsíc za měsícem přicházelo stále více uprchlíků a byli stále ubožejší a týden od týdne zničenější než ti, kteří přišli před nimi. Ti první, kteří opustili Německo a Rakousko nejrychleji, mohli ještě zachránit své šaty, svá zavazadla, výbavu svých domácností, a mnozí dokonce trochu peněz. Ale čím déle důvěřovali Německu, čím obtížněji se odpoutávali od své milované vlasti, tím krutěji pak byli trestáni. Nejprve vzali Židům jejich povolání, zakázali jim návštěvu divadel, kin, muzeí a badatelům používání knihoven; zůstávali z věrnosti nebo setrvačnosti, z nestatečnosti či z hrdosti. Raději chtěli být ponižováni ve své vlasti než se ponižovat v cizině jako žebráci. Potom jim vzali služebnictvo a rádia a telefony z bytů, pak dokonce i byty, pak je donutili přišít si Davidovu hvězdu; každý je měl už na ulici poznat jako malomocné, jako vyobcované, jako psance, vyhnout se jim a vysmát. Bylo jim odňato veškeré právo; jakékoli duševní, jakékoli tělesné násilí se na nich mohlo vybíjet s hravou chutí a pro každého Žida se najednou stalo strašlivou pravdou to staré ruské přísloví: „Před žebráckou mošnou a vězením si nikdo není jist.“ Kdo neodešel, toho uvrhli do koncentračního tábora, kde německá kázeň zkrotila i toho nejsebevědomějšího, a pak ho vyšívali ze země ožebračeného, s jedním oblekem a deseti markami v kapse, aniž se zeptali, kam půjde. A Židé potom stáli na hranicích, posléze žebrali na konzulátech, a téměř vždy marně, neboť která země by chtěla oloupené žebráky? Nikdy nezapomenu, jaký pohled se mi naskytl, když jsem jednou v Londýně zašel do jakési cestovní kanceláře; byla nabita uprchlíky, téměř samými Židy, a všichni někam chtěli. Nesejde na tom, do které země, zda na ledový severní pól, či do žhoucího písčitého kotle Sahary, jen pryč, jen dál, neboť povolení k pobytu vypršelo, muselo se dál, dál se ženou a dětmi, pod cizí hvězdy, do světa cizí řeči, mezi lidi, které neznali a kteří je nechtěli. Potkal jsem tam jednoho kdysi velmi bohatého průmyslníka z Vídně, který byl současně jedním z našich nejinteligentnějších sběratelů umění; nejprve jsem ho nepoznal, tak zešedivěl, tak zestárl a tak byl unaven a sláb, že se oběma rukama držel stolu. Zeptal jsem se ho, kam by chtěl. „Nevím,“ řekl. „Kdopak se dnes ptá na naši vůli? Jdeme tam, kam nás ještě pustí. Někdo mi vyprávěl, že zde snad ještě můžeme dostat vízum na Haiti nebo do San Dominga.“ Srdce se mi sevřelo: starý, vyčerpaný muž s dětmi a vnuky, jenž se chvěje nadějí, že potáhne do nějaké země, kterou nikdy předtím pořádně neviděl ani na mapě, jen aby tam dál šel žebrotou a dál byl bezvýznamným cizincem. Vedle se kdosi se zoufalou lačností ptal, jak by se mohl dostat do Šanghaje, slyšel prý, že Čína ještě přijímá. A tak se tlačili jeden vedle druhého, bývalí univerzitní profesoři, ředitelé bank, obchodníci, statkáři, hudebníci, každý připraven kamkoli po zemi i po moři vláčet žalostné trosky své existence, cokoli učinit, cokoli vytrpět, jen pryč z Evropy, jen pryč, jen pryč! 

Byl to přízračný zástup. Ale tím nejotřesnějším pro mě bylo pomyšlení, že těchto padesát utrýzněných lidí představovalo pouze nepatrný předvoj ohromné armády pěti, osmi, snad deseti milionů Židů, kteří už byli na odchodu a tlačili se za nimi, všech těch ožebračených, ve válce pak ještě rozmetaných milionů, které čekaly na zásilky dobročinných institucí, na povolení úřadů a peníze na cestu, jakási gigantická masa, která, vražedně vyplašená a panicky prchající před hitlerovským požárem, obléhala nádraží na všech hranicích Evropy a plnila věznice, národ zcela vyhnaný, jemuž se zapovídalo být národem, a přece národ, který již dva tisíce let nepožadoval nic tak silně, než aby už nemusel putovat a aby pod spočívající nohou cítil zem, klidnou, mírumilovnou zem....

Židé dvacátého století dávno už však žádným společenstvím nebyli. Neměli společnou víru, své židovství pociťovali spíše jako zátěž než hrdost a žádného poslání si nebyli vědomi. Žili vzdáleni od přikázání svých kdysi svatých knih a ke staré společné řeči se už neznali. Stale netrpělivěji se snažili zdomácnět, začlenit se do národů kolem sebe, rozplynout se ve všeobecnosti, jen aby měli pokoj od veškerého pronásledování, aby nemuseli být na věčném útěku, nýbrž mohli spočinout. Splynuli s jinými národy a nerozuměli už jedni druhým, dávno již byli více Francouzi, Němci, Angličany, Rusy než Židy. Teprve nyní, kdy je všechny hodili na jednu hromadu a vymetli jako špínu v ulicích, ředitele bank z jejich berlínských paláců a sluhy synagog z ortodoxních obcí, pařížské profesory filosofie a rumunské drožkáře, omyvače mrtvol a nositele Nobelovy ceny, koncertní pěvkyně a pohřební plačky, spisovatele a vinopalníky, majetné a nemajetné, velké a malé, zbožné a osvícené, lichváře a mudrce, sionisty a asimilované, Aškenázy a Sefardy, spravedlivé i nespravedlivé a za nimi ještě zničený zástup těch, kteří věřili, že už dávno unikli prokletí, pokřtění a míšenci – teprve nyní po staletích byli Židé opět donuceni k jisté pospolitosti, kterou už dávno nepociťovali, k pospolitosti vyhnanství
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
26. srpna. Fouka.  Je dobre taky nekdy pochvalit meteorology resp. globalni numericke modely pocasi. Vitr a tlakove pomery predpovidaji dobre, nekdy i s vicedennim predstihem. Jak je ze snimku  https://www.hydronet.cz/brod-stavidla patrno,  sila vetru byva  velmi promenliva v miste a case :)

Pohled na nizky stav vody v Navarove, necely 1 kubik/sec vezmeme li v potaz udaje vodoctu v Plavech (a pridame tu trochu vody potoka Zlatnik a dalsich potucku)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kvetnate louky, boruvci, dobytek - kravy a ovce, zubri ci bizoni, vlci a medvedi. (A bobri, volavky,...)   A k tomu houst predpisu MZP, casto nesmyslnych a odporujicich si, vyhruzne znejici "zony"  a siky ochranaru  s plamennym zrakem rozhodnutych ochranit ta jejich  supercenna spolecenstva podle nejnovejsich vedeckych poznatku. I  kdyby se nakonec zjistilo, ze kvuli tomu vlastne znicili danou geobiocenozu nebo i celou krajinu, ktera ta spolecenstva hosti... Zajimavy clanek v ekolistu https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/proc-v-krkonosich-nechteji-na-loukach-boruvku#diskuse opravuji resp. upresnuji:  jako obvykle, diskuse pod clankem byva daleko zajimavejsi a  informativnejsi nez clanek samotny :)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
26.8. Urazet nechutnym zpusobem presidenta republiky, ktery musel po urazu podstoupit operaci - to se samozrejme v nasich "korektnich" mediich smi.  Beda ale, kdybyste se podobnymi slovy vyjadrili o jednotlivcich z urcitych,  chranenych "minorit" - to byste mohli skoncit i ve vezeni. Za "predsudecnou nenavist" ci jak tomu ti "elfove"a cenzori  nepohodlnych nazoru z lidu  obvykle rikaji  https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Zchlastal-se-a-bude-delat-h-vno-Zeman-celi-po-zlamane-ruce-dalsim-ranam-634897 Pohled na diskusni stranku idnesu k uvedenemu tematu

Kdyz uz jsme u tematiky  presidentu a celebrit, tady je jeden starsi clanek o tom, jak se slavny francouzsky herec ucil pred par lety zachazet s kosou ;) https://www.extrastory.cz/sekac-depardieu-lukasenko-francouzskeho-herce-ucil-jak-spravne-drzet-kosu.html Mozna je to pro nekoho trochu offtopic  ale pripomenme jeste jednou tu  pomerne zajimavou diskusi v ekolistu o loukach v  Krkonosich   https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/proc-v-krkonosich-nechteji-na-loukach-boruvku#diskuse Uvedomme si take  pri tom pohledu nize, jak je ta ceska - o slovenske ani nemluve - krajina krasna a pestra. BeloRusko - a Rusko - je sice taky  svym zpusobem malebne a mistni patrioti maji jiste tu svou  - z naseho pohledu trochu monotonni - krajinu radi ale oc je ta ceska krajina svymi kopci a udolimi, skalinami v sumicich borech,  hucici vodou potoku  atd.  (kvetouci sady v Belorusku maji jiste taky :) rozmanitejsi, na te male plose  naseho statu

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

25.srpna. Pohled na teploty, Kamenec mel posledni dva dny rano kolem 10 a v udolich Podkrkonosi bylo zhruba take tak, nebo i chladneji

Rano na Kamenci. Tohle okno  trpi tim, jak na nej sere hmyz (coz treba v Rejdicich nedela) ale ten flicek pod vychazejicim sluncem (nalevo od Lucni hory) zpusobilo  zrejme  zatapeni v kamnech nebo casny ranni  uklidovy ohnicek  u lesa

Jeste vcerejsi podvecer v Rejdicich

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

25.8. Predpoledni projizdka na Podspalov,  pohled na soutok. Je tam jiz nekolik dni opet Q_355 - jak bylo temer pravidlem v minulych letech nejen v  tuhle pozdne letni dobu.  Dnes uplynulo presne  30 let od srazky vlaku na Kamenici, viz  mou predvcerejsi vzpominku v  https://laengsfelds.blogspot.com/2020/08/20200819.html

Pred dvema lety bylo ovsem vody jeste min  (zrovna mi google photos nuti vzpominku na tento den pred 2 lety) a listi uz suchem zloutlo

Pohled z lavky v Brode. Voda je  letos cistsi nez v minulych letech, kdy temer jedinym typem srazek byly ojedinele, kratke ale silne bourky proplachujici dlouho zanesene kanaly a splavujici hlinu z poli

24. srpna. Po serii velmi teplych dnu dnes jiz chladnejsi rano. Viz  take popisky zazitku a snimky minulych dnu,  dronem z Jizerky a.j.  :)  v https://laengsfelds.blogspot.com/2020/08/20200819.html

Nevim, zda bych dnes dokazal rict jmeno ministra zahranicnich veci USA, mam taky pocit ze se tam v minulych letech vystridalo vice osob. Ani samozrejme neznam jmena  soucasnych velvyslancu Ruska v USA a obracene. Jmeno Dean Rusk - a mnoho jinych - z roku 1968 mi ale samozrejme  utkvelo trvale v pameti...



Podívám se na to ráno s ministrem Ruskem... 

Jedu takhle večer stezkou dát stádu k řece pít, v tom potkám holku hezkou, že jsem až z koně slít. Má kytku žlutejch květů, snad růží, co já vím. Znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale tahle hraje prim!

Zajimava souvislost popularni texaske pisne z roku 1836 o  divce u reky Rio Grande , kterou nazpival i Waldemar Matuska, kdyz jsem jeste chodil do zakladni skoly  - a "internacionalni pomoci vojsk Varsavske smlouvy" dne 21.8. 1968
https://echo24.cz/a/Swd37/tajne-dokumenty-usa-jak-rusove-jednali-s-americany-o-okupaci-ceskoslovenska   Přejeme si, aby prezident Johnson věděl, že naše kroky, které podnikáme na žádost československé vlády, jsou plně diktovány zájmem o posílení míru a že nijak nezasahují do státních zájmů Spojených států nebo kteréhokoli jiného státu. Vycházíme z faktu, že současné události by neměly poškodit sovětsko-americké vztahy, jejichž rozvoji sovětská vláda stejně jako dříve přikládá velký význam. Tohle jsem vám měl říci...  Prezident řekl: „Rád bych si to vzal a přečetl a prostudoval a velmi oceňuji, že jste mi to přinesl, podívám se na to ráno s ministrem Ruskem a ozveme se vám“...

Prezident se zeptal se pana Rostowa, jak by to shrnul, a pan Rostow řekl: „Jak tomu rozumím, sovětská vláda vás, pane prezidente, informuje, že spolu s dalšími státy přijala kolektivní rozhodnutí na žádost československé vlády vyslat do Československa vojenské síly kvůli ohrožení, které popsala česká vláda; že ty síly zůstanou, dokud ohrožení české vlády nepomine, a pak budou staženy. Sovětská vláda doufá, že to nenaruší americko-sovětské vztahy a že to nijak neohrožuje Spojené státy nebo zájem míru v Evropě. Vlastně se konstatuje, že ty kroky mají stabilizovat mír v Evropě.“ Prezident odpověděl: „Náš postoj k problému, který existuje v Československu, je takový, jak ho prezentoval ministr Rusk, a já věřím, že rozumíte, že postoj, který vám podrobně vysvětlil, je taky můj postoj a postoj naší vlády a je to čestný a absolutně správný postoj, který jsme zaujali. Ačkoli jsem viděl spoustu jiných interpretací a předpovědí a odhadů, ministr Rusk vás na můj pokyn pozval a řekl vám otevřeně a čestně, a díval se vám při tom do očí, jaký je náš postoj, a můžete se na to spolehnout. Rozhovor mezi vámi a ministrem Ruskem jsem neslyšel, ale mám v něj takovou důvěru, že vím, že vám sdělil to, o co jsem ho požádal, a nechci, aby o našem postoji byla jakákoli pochybnost... Prezident pokračoval, že pan Rayburn říkával, že si nikdy nedá drink, než sněmovna skončí odpolední jednání, protože kdyby měli velký spor nebo něco a vyvolávala se jména a on musel vstát ze židle, je si jistý, že by klopýtl a někdo by řekl, že je zase opilý. Všichni se zasmáli a prezident se zeptal, jestli pan Dobrynin zná pana Rayburna, a on řekl, že ano, už dlouho. Prezident řekl, že pan Rayburn a jeho otec seděli vedle sebe jako poslanci, ještě než se prezident narodil.  Pan Dobrynin řekl: „To bylo v Texasu? Aha, teď to chápu.“ Prezident pokračoval: „Starý Kapitol, který tam stál, byl původní Kapitol, zničený, když jsme byli republika. Víte, my jsme byli republika, nezávislý stát, než jsme vstoupili do Unie v roce 1845. Vybojovali jsme si nezávislost na Mexiku v roce 1836 a od roku 1836 do 1845, devět let, jsme byli nezávislá republika.“ Pan Dobrynin se zeptal, proč se Texasu říká „Osamělá hvězda“. Prezident vysvětlil, že jde o vlajku – že jsme měli vlajku s osamělou hvězdou a že jsme byli známí jako Stát osamělé hvězdy.

Pan Dobrynin řekl: „Znal jste píseň Žlutá růže z Texasu?“Prezident řekl: „Ano, to bylo za občanské války. Dobrý velitel, Hoodova brigáda. Můj dědeček tam patřil, šli do boje s vlajícím praporem a hoši zpívali Žlutou růži z Texasu. To je dobrá pochodová píseň. To vás nabudí a drží vás to“
https://www.hlasite.cz/text-pisne/waldemarmatuska/119749-ruzeztexasu/

Vraťme se zpět do roku 1830, kdy se do mexické části Texasu mezi jinými přistěhoval i zámožný podnikatel James Morgan. Přilákala ho sem vidina nebývalých možností, jaké jsou typické pro každou bohem zapomenutou ,zemi nikoho‘. Začal tu spekulovat s půdou a hodlal sem přesídlit s celou svojí suitou, zahrnující rovněž šestnáct černošských otroků a otrokyň. Tehdejší Texas však instituci otroctví ještě neuznával, a proto musel Morgan legálně upravit podmínky, za jakých chtěl své ,poddané‘ v nově obydlovaném státu aklimatizovat. Sepsal s nimi tedy smlouvu, podle níž mu měli sloužit po dobu 99 let, a bylo vymalováno... Roku 1835 už do Texasu proudilo tolik imigrantů, že se Morgan rozhodl vrátit do New Yorku a sehnat pro svůj pozemkový byznys další pracovní síly. Při té James Morgan příležitosti objevil také mulatku jménem  Emily D. Westová (podle některých zdrojů pocházela z New Havenu v Connecticutu, podle jiných z Barbadosu), kterou nekoupil jako otrokyni, ale najal si ji jako svobodného člověka. Nebývale inteligentní a sofistikovaná Emily vstoupila do Morganových služeb sama a dobrovolně, nejspíše proto, aby se vyvarovala nebezpečí, které by jí hrozilo, kdyby se se svou tmavou pletí dál pohybovala jako svobodná osoba. (Spekuluje se o tom, že ztratila listiny prokazující, že není uprchlá otrokyně, a proto se cítila být v ohrožení.) 25. října 1835 s Morganem sepsala roční smlouvu, která ji zavazovala k práci hospodyně, a v prosinci s ním odcestovala do honosné rezidence New Washington, kterou si podnikatel postavil u ústí mexické řeky San Jacinto. Podle dobových zvyklostí také přijala jméno svého bílého pána – stala se z ní Emily Morganová. V následujícím roce se naplno rozhořely boje o Texas a obyvatelé New Washingtonu se rázem ocitli v centru válečného dění. James Morgan byl jmenován plukovníkem a z jeho strategicky důležité parcely (zvané dodnes Morgan’s Point) v zálivu řeky San Jacinto vyplouvaly čluny se zásobami pro Sama Houstona. V březnu 1836 byl plukovník Morgan poslán do 30 mil vzdáleného přístavu Galveston, aby zde hlídal texaské uprchlíky včetně zástupců staré vlády. V té době už Emily fungovala jako jeho pravá ruka, což dokládá fakt, že dohled nad nakládáním zásob po dobu své nepřítomnosti svěřil právě jí.  KVĚTINA VZPOURY:  16. dubna 1836, kdy se Morgan stále ještě zdržoval v galvestonské pevnosti Travis, dorazili do Morgan’s Point jezdci mexické kavalérie, aby zadrželi prozatímního prezidenta Republiky Texas Davida G. Burneta, který se zde hodlal nalodit na škuner směřující k ostrovu Galveston. Burnetovi i jeho rodině se podařilo ve zdraví odplout, nicméně vojáci někoho zatknout museli. Zajali tedy alespoň Emily a další obyvatele rezidence Jamese Morgana. Druhý den přijel do New Washingtonu sám generál Antonio López de Santa Anna a po třech dnech odpočinku a rabování nařídil všechny budovy podpálit, načež vyrazil pokořit dobrovolnickou armádu Sama Houstona, která tábořila v deset mil vzdálené zátoce Buffalo Bayou. Nebohou Emily vzal s sebou, prý proto, že se mu náramně líbila.Santa Anna si zakládal na pověsti velkého svůdce, přestože měl už jednu manželku v Mexiku a zároveň druhou v Texasu. Jeho třípokojový stan s koberci, opiovým kabinetem, piánem, křišťálovým nádobím, šampaňským a čokoládou připomínal kočovný královský palác anebo orientální harém. Tolik fakta. Ale všechno ostatní jsou pouhé dohady. Po válce se v celé Americe rozšířila historka o krásné dívce, která zlému generálovi dělala naoko konkubínu, a přitom tajně kula pikle s dalším mulatem jménem Turner
https://www.magazinuni.cz/hudba/the-yellow-rose-of-texas